Můj starý gramofón
19. 6. 2007
Když jsem byl malý, maminka čekala další dítě - mého bratříčka.Tehdy mi
bylo asi sedm let.Jednoho dne maminku odvezli do nemocnice s bolením
břicha.Tatínek jel s ní v sanitce a mě nechali doma.Tatínek se pozdě
večer vrátil, ale bez maminky.Nevěděl jsem, co se děje.Nikdy předtím
jsem tatínka neviděl brečet.Sednul si v kuchyni na židli a hlavu složil
do dlaní.Přišel jsem k němu a objal jsem ho."Co je, tatínku?" zeptal
jsem se ho."A kde je maminka?"
Tatínek hlasitě vzlykl a přitisknul mě k sobě."Maminka...maminka a bratříček..." hlas se mu zlomil.Zakroutil hlavou a opět si zakryl tvář dlaněmi.
Takže maminka - ta hodná maminka, co si se mnou vždycky ráda hrála, je pryč.Je mrtvá.To přece není možné!Vždyť byla tak hodná!To přece nejde!Do očí mi vyhrkly slzy.Utíkám do svého pokoje.Měl jsem ji tak rád!
S taťkou se už vůbec nebavím.Po maminčině smrti se uzavřel do sebe, stejně jako já.Už nejsem ten šťastný človíček, co si rád hrává s maminkou po obědě.Nyní rád chodím na naši starou půdu.Udělal jsem si tak takovou skrýš ze starého stolu a bavlněných dek.Mám tam i fotku maminky.Už se mi mnohokrát stalo, že jsem tam s ní po obědě usnul.
Později jsem začal prozkoumávat půdu důkladněji.Až na samém konci půdy jsem našel zaprášený starý gramofon na kličku.U gramofonu byla jedna jedinná gramofonová deska.Gramofon i desku jsem si vzal do své skrýše.Několikrát jsem otočil kličkou a zaposlouchal se do té nádherné, přímo nadpřirozené hudby, která se z gramofonu linula.Ta hudba ve mně vyvolává pocit radosti.
Časem jsem začal zase chodit ven s kamarády a byl jsem šťastný.To všechno jen díky starému gramofonu.Jednou mě napadlo pustit gramofon otci, protože byl pořád skleslý.Už to nebyl taťka, ale zase ten milovaný tatínek, kterého jsem měl vždycky tak rád.
Teď je mi šestnáct let.Mám svého tatínka moc rád.Teď mě ale prosím omluvte.Jdu poslouchat svůj starý gramofón...
Tatínek hlasitě vzlykl a přitisknul mě k sobě."Maminka...maminka a bratříček..." hlas se mu zlomil.Zakroutil hlavou a opět si zakryl tvář dlaněmi.
Takže maminka - ta hodná maminka, co si se mnou vždycky ráda hrála, je pryč.Je mrtvá.To přece není možné!Vždyť byla tak hodná!To přece nejde!Do očí mi vyhrkly slzy.Utíkám do svého pokoje.Měl jsem ji tak rád!
S taťkou se už vůbec nebavím.Po maminčině smrti se uzavřel do sebe, stejně jako já.Už nejsem ten šťastný človíček, co si rád hrává s maminkou po obědě.Nyní rád chodím na naši starou půdu.Udělal jsem si tak takovou skrýš ze starého stolu a bavlněných dek.Mám tam i fotku maminky.Už se mi mnohokrát stalo, že jsem tam s ní po obědě usnul.
Později jsem začal prozkoumávat půdu důkladněji.Až na samém konci půdy jsem našel zaprášený starý gramofon na kličku.U gramofonu byla jedna jedinná gramofonová deska.Gramofon i desku jsem si vzal do své skrýše.Několikrát jsem otočil kličkou a zaposlouchal se do té nádherné, přímo nadpřirozené hudby, která se z gramofonu linula.Ta hudba ve mně vyvolává pocit radosti.
Časem jsem začal zase chodit ven s kamarády a byl jsem šťastný.To všechno jen díky starému gramofonu.Jednou mě napadlo pustit gramofon otci, protože byl pořád skleslý.Už to nebyl taťka, ale zase ten milovaný tatínek, kterého jsem měl vždycky tak rád.
Teď je mi šestnáct let.Mám svého tatínka moc rád.Teď mě ale prosím omluvte.Jdu poslouchat svůj starý gramofón...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář